» zobrazit celý profil

vyhledávání:

rubriky:

Jiné věcičky
Povídky

Mobilní verze

přihlášení

archiv článků:

rok 2012
rok 2011

návštěvní kniha

rss blogu

Z nenáviisti láska - 1.kapitola

luxurymag.cz/novinky/371/jedinecna-hitparada-uzkych-dzinu-na-luxurymag-uzke-dziny-2009/&docid=C7HFJXXd6YJTyM&w=639&h=430&ei=WuotTpjAGMaj8QPGq5yUDA&zoom=1&iact=hc&vpx=375&vpy=98&dur=6848&hovh=184&hovw=274&tx=175&ty=83&page=1&tbnh=127&tbnw=188&start=0&ndsp=23&ved=1t:429,r:1,s:0&biw=1366&bih=565">džíny a černý boty na podpatku.

Dvě hodiny uběhli rychle.

Popadla jsem mapu a klíčky a vyrazila jsem z pokoje. Moc daleko jsem ale nedošla hned jak jsem otevřela dveře, tak do mě někdo vrazil.

"Jéjky promiň. A WOW páni ty si Samantha?" zeptala se ta blondýnka.

Koukala na mě vyjeveně.

"Jo Sam proč? A ty si?" zeptala jsem se.

"Diana. Ale říkej mi Di. No jsem s tebou na pokoji. A no prostě jsem čekala někoho jinýho. Ty vypadáš hezky.." doumala.

"To je špatně?" nechápala jsem.

"Ne to ne. Už teď věřim že budem kámošky" zahvízdala a popadla mě za ruku. Tahla mě někam halou.

"Kam jdem?" zeptala jsem se.

"No na hodinu. Všichni jsou na tebe zvědaví. Chci vidět jak jim vytřeš zrak" řekla a táhla mě dál.

"Jo no já o pozornost moc nestojím" upozornila jsem jí.

"Jasně. Já jen, že teď se všichni zaměřili na tebe. No a tak to bez tý pozornosti asi nepude" řekla klidně.

"No super.." zahučela jsem.

Vedla mě na konec chodby k nějaký učebně.

"Hele Sam. No ne všichni ve třídě jsou normální, takže si z toho nic moc nedělej" varovala.

"Chápu. No jsem zvyklá můj nevlastní brácha je to samí." řekla jsem.

"V tom případě si tvůj brácha bude rozumět s tím mím." řekla.

No jo sourozenci to znám. I když nemám přímo sourozence, tak i tak to dost chápu.

"Připravena?" zeptala se a šáhla po klice.

"Jako nikdy!" oznámila jsem.

Pak jen otevřela dveře a vešla. Samozdřejmě jak jinak já musela za ní. Bratr tam stopro sedí, a akorát by mě hned ztrapnil. To si můj milovanej bratříček nesmí nechat ujít.

Už jsem si to nerozmýšlela a prostě vešla.

Ve třídě bylo nejmíň přes 30 dhampýrů. Bože.

Samozdřejmě sedí v lavicích a věnují věrnost mému bráškovi. Hned jak jsem ale vešla zaměřili pohled na mě.

"Ty wole to je tvoje ségra?" řekl nějakej kluk.

"JO to je ta mrcha. Ale je nevlastní" uedl na pravou míru Alex.

Jak se zdá tak už i stačil o mě roznýst nějaký drby. No jo ten s tím ale fakticky nemešká.

Vyšla jsem za Di a sledovala kam jde. Jak vidím vzala tu mojí pozornost na veřejnosti vážně a míří úpa do zádu. Samozdřejmě musím projít kolem tich pošuků a kolem Alexe.

No jo nedá se nic dělat.

Procházela jsem kolem prvních lavic. Připadala jsem si jak sledovaná. Ani se mi nedivte. Všichni si mě prohlíželi jak pod mikroskopem. Můj bože.

"Sam s radostí tě provedu a zaučím kdyžtak se ptej po Lukovi." oznámil mi nějakej úchyl.

Ostatní jen sledovali.

Přistoupila jsem k němu a pošeptala mu.

"Promiň zauučená jsem. A jedinej důvod proč bych tě hledala by byl, abych to tvoje nářadí zprovoznila na dost dlouho" řekla jsem potich a mrkla na něj.

Podle mího pohledu jsem usoudila, že celej stuhl.

"Ty jo kámo co ti to udělala?" zeptal se Alex.

"Nemáš být první den hodná holčička? Dyť jsme tě to přece doma učili." poznamenal na můj účet.

Po pravdě mi otec něco řikal, ale já ho po pravdě ignorovala. Kdo by taky chtěl poslouchat ty keci jako "buť hodná holčička a papínek ti koupí nové autíčko" nebo "jestli budeš zlobit dostaneš na zadek".

To jsem neměla za potřebí.

"Pako" odvětila jsem prostě a zamířila ke stolu kde sedí Di.

Vykročila jsem a za sebou slišela pochechtávání. Debil jeden.

No vlastně oba dva, nebo rovnou všichni tam jsou debilové.

Sedla jsem si ke stolu a zaměřila pohled na toho kluka co na mě měl průpovídky. Nejspíš jim tam líčil moje slova, protože ty paka se tam všichni váleli po lavicích.

Mezi nima byl i nějakej hezkej. Páni to byl ale kus. Jasně já vím na kluky se nezaměěřuju už jen proto, že vždycky trefím na nějaký kretény ale tenhle neměl chybu.

"Jak vidím bráchu jsi svým trochu vykolejila. No a Luka teprve." řekla Di když jsem si sedla.

"Cože? Kdo je tvůj bratr?" zeptala jsem se.

"No přece ten co sedí u okna. Vidíš toho maníka jak se válí smíchy.. Sedí vedle tvýho brášky, a ten mu zdřejmě říká něco zajímavýho." oznámila mi.

Ježiši.

Takže ten hezoun je její bratr? No to mě podrž.

Když jsem nemluvila, tak se zeptala.

"Hele co si vlastně řekla Lukovi?" zeptala se s úšklebkem.

"Jen že by o to nářadí taky mohl rychle přijít" tohle jí zdřejmě vykolejilo a začala se šíleně tlemit.

To už se všichni otáčeli na nás. Samozdřejmě nemohl u těch pohledů chybět ani Alex. Nevím co si myslel ale v klidu jsem viděla jak pění. Takže on si o mě roznáší drby a já nemůžu? No to teda ne počkej jak ti vytřu zrak bráško!

"Hele holka ty si ale číslo. Po pravdě Luk si ty svý choutky zkouší na každýho a teď ten jeho pohled. To bylo něco." oznámila mi poklonu, když se všichni otočili.

"A ten tvůj bratr, ten by stál za hřích." řekla a mrkla na Alexe.

"Alex?" zeptala jsem se zděšeně.

Dyť Alex a holky na dýl to by byl horor. On to s žádnou nevydržel ani tejden.

"Jo proč?" zeptala se ohromena mím chováním.

"Víš když k nám přišla nějaká holka hned jsem si ho vždyckyy prozkoušela a víš co dyť TO PAKO ANI NEVĚDĚLO JAK SE TA HOLKA JMENUJE. Například včera když jsme odjížděli, za ním přišla nějaká holka. A já na něj jé ta je ale hezká zkus nás představit. Prej on: to je.... chvíli doumal a pak z něj vypadlo Gerta můj bože já se přímo zbláznila smíchy. A pak se ptám kolik jí je a on: 21 a ona: jsem Ela a je mi 14. Tak tohle už mě položilo úplně. Dyť byla ještě pod zákonem. Taky rychle z baráku vyletě asi tak rychle jako přišla." dořekla jsem svůj monolog a ona se zase šíleně rozchechtala.

To už se na nás ale všichni otáčeli.

"Takže Gerta tak to jo a 14 jo?" vyprskla nahlas až to slyšeli snad všichni ve předu. Protože jak jsem pochopila hodina začne až za pár minut.

Slyšel to ale i Alex. Když si srovnal dvě a dvě, tak mu to došlo a zača mě propichovat pohledem.

Ten pohled znamenal: jak chceš. Promluvíme si v soukromí.

Já ho ale zase probodla pohledem – na to ti z vysoka seru! - a vrátila jsem se zase k Di.

"Jo přesně."

"To si jako neuměl vymyslet nějaký jméno?" zeptala se a stále se pochechtávala.

"Ne Alex je doslova a do písmene lempl!!!" řekla jsem.

V tom ale do třídy vrazil učitel a uvítal nás. Pak představil a seznámil mě a Alexe.

Vyndala jsem si z tašky učebnici, co nám poslali poštou a začala moje první hodina Občanky.

Hodina mě moc nebavila. Učitel, stejně nedával pozor, a tak mi Di popisovala lidi ze třídy. Nějaký jména si snad zapamatuju.

Z hlavy mi určitě nevypadne její bratr. No a dokonce mi je jasný jaký to tu je. Ve skutečnosti to je tu jako všude. Třídní frajeři, samotáři, drbavý slepice a normoš lidi.

Už jenom podle pohhledu co po mě vrhali ty růžový holčičky ze předu soudím, že mi si rozhodně rozumět nebudeme. A po pravdě jim ani o přátelství nějak dvakrát ani moc nestojím!

Když zazvonilo, tak jsem si začala balit.

"Nevíš co teď máme? Nechce se mi vyndavat ani mapu a natož rozvrh." zeptala jsem se Di.

"No jasně. Ještě máme dvě hodiny tělák. Všichni dohromady. Dnes to má být ale nuda prej techniky boje nebo co....." řekla a přitom si povzdychla.

"Hmm"

Šli jsme nejspíš k tělocvičně, jak jsem usoudila. Musím uznat byla fakt obří. A to je co říct.

Zamířili jsme do šaten a převlíkli se. Já jsem musela svoje dluhý vlasy svázat do ohonu. Vím totiž, jak tělocvikáři vyvádějí, když máme rozpuštěný vlasy.

Potom jsme se s Di vydali dovnitř. Už se to tam postupně plnilo. Samozdřejmě jsme byli středem pozornosti, a tak jsme radči zamířili dozadu.

Naštěstí jsme moc dlouho nečekali a učitel přišel brzo. Jak řikala Di jen nás poučoval o technikách boje.

Tohle všechno jsme už ale na starý škole brali. Boj no i tělák mě docela celkově baví. Na starý škole jsem přeprala i třídního co nás měl na tělák. Byla to zábava házet s ním o zem. No a tak jsem jedině o hodině těláku dávala pozor.

No a tenhle učitel, v tom zdřejmě dosti plave. Učí nás pravej opak. Právě teď nám říká, že když stojí žena proti muži je v nevýhodě. A proto musí použít techniku slabin nebo utíkat.

Což není vůbec pravda. V jistý míře je žena ve výhodě. Dobře slabiny bych brala ale místo toho utíkání je snad boj na tělo ne? Dyť jsme proboha dhampýři ne?!!

Ani jsem si nevšiml, že jsem něco řekla.

"Keci." prohodila jsem a hned toho litovala.

Samozdřejmě, že to slyšel. Nepřešel to on se mě na rovinu zeptal.

"Pročpak keci? Slečno Samantho? Máte proti tomu něco?" debil. Kvůli němu se všichni otočili na mě.

No a můj debilní bratr se pochichtává.

"No s tím utíkáním to jsou keci!" odvětila jsem.

"A copak navrhujete místo toho?" zeptal se a zvedl obočí.

"No boj tělo na tělo" ani jsem neváhala.

"Soudíte podle čeho?" zeptal se.

"No my holky jsme v jistý výhodě jako dhampýrky. Reflexi atd. No ale lepší je praxe než mluvení" řekla jsem a on nad něčím přemýšlel.

"No dobře, tak víte co....? Stejně jsem chtěl dobrovolníky a vy tedy půjdete první.. Jste přeci slabá žena ne?"

Uchechtla jsem se a vstala.

"To bych bejt váma nedělal. Nerad to uznávám ale ségra vám nakope prdel.." prohodil Alex a spol plus s Patrickem – bratrem Di- se začali smát.

"No dobře to teda uvidíme.." řekl výsměšně ten učitel.

Nevím mohlo mu být něco kolem 28. Docela mladej. Ale radši jsem se chtěla ujistit.

"Máte manželku nebo přítelkyni?" zeptala jsem se před všema. Lidi kolem jen sledovali jak se náš rozhovor bude vyvýjet.

"Ne a proč?" zeptal se ohromeně.

"No až s váma skončím, tak by na mě mohla přijít vaše přítelkyně, že jjsem vás zmrzačila a že doma nejste k ničemu.." objasnila jsem a celá tělocvična vybuchla v šílenej smích.

"Zajímavá verze ale to samé platí pro vás"

"Bez obavů ujistila jsem ho a sundala jsem si na to mikinu a stoupla si proti němu jen v černém tílku a legínách.

"Fajn dem na to" řekl a já se jen ušklíbla.

Rozběhl se proti mně tak rychle. Naštěstí tuhle techniku znám a rychle jsem uhnula. Nečekal to a tak se zastavil o kus dál.

Podíval se na mě ale to už jsem dělala jeden přemet za druhým k němu. Dělala jsem přemety rychle a tak si ani nevšiml, že už stojím před ním a podrážím mu nohy.

Ale ustál to a nespadl. Začal na mě s výpady a kopy. No prostě klasika co znám. Odrážela jsem ho a ke všemu jsem ještě stihla útočit. Rukou mi zavadil o vlasy a mě spadla gumička. Tak to teda ne moje vlasy ať z toho laskavě vynechá.

"Promiňte ale teď jste si to posral" řekla jsem a jedním pohybem ho skopla na zem a obkročmo jsem si na nej sedla. Nemohl se ani hnout ten šmejd.

"To není možný..." vydal ze sebe udýchaně.

"Sorry ale na mý vlasy nešahejte.." řekla jsem a prohrábla si je.

Všichni se začali smát a pískat. Vstala jsem z něho ale nepomohla jsem muj vstát.

Naklonil ke mně ruku abych mu pomohla ale tohle já znám. Chce jen abych se ho chytla a nakonec skončím na zemi.

"Na to vám neskočím" řekla jsem a s ušklíbnutím sebrala gumičku a vydala se sednout k Di.

"Výborně ale"

"Sorry ale na to, že máte starý klouby, a nebo že jste mě nechal vyhrát vám neskočím. Jestli hccete klidně si to zopáknem ale teď už bych hodná fakt nebyla." upozornila jsem a on se rozřechtal no a všichni okolo taky.

"Teda to je nářez" hýkla na mě Di.

"No co si čekal.." řekla jsem a usmála se na ní.

"Výborně takže kdo dál by se chtěl utkat?" zeptal se ten učitel.

Všichni kluci zvedali ruce. Páni že by na ně učitel udělal až takovej dojem? Na mě teda působí opačně.

"Výborně takže Patricku pojď sem" řekl učitel a zavolal bratra Di.

"Prosím ale pane profesore já to chci zkusit se slečnou co tu byla před chvíli" řekl a mrkl na mě.

Prevít jeden.

"To bohužel nepůjde. Dnes nemáme párové boje ale jestli chcete můžu jí k vám přiřadit na příště což je ve středu." řekl.

"Beru" řekl Patrick jistě a znomu po mě hodil pohledem.

Jéžiš i když je tak hezkej, tak je pořád jako Alex a podle Di prej ještě horší.

Takže na to chlapečkovi neskočím.

Když se zeptal učitel po druhý už se nikdo nezvedl. Prej všichni cjtěli semnou. Csss.

Hodiny nakonec uběhli obě rychle. Zkoušeli jsme si cviky a tak.

Po hodině jsme zamířili do šaten. Samozdřejmě je máme rozdělený na holčičí a klučičí.

Ty třídní slepice zrovna pili. Ach jo jakej je na ně pohled. Hlavně aby se nám neutopili. Co by jsme pak bez nich dělali že?

Procházela jsem kolem nich, když v tom se ta no nejsem si jistá ale myslím, že se menuje Carolline, vylila na mě to svý pití s pouhým jé já tě nevyděla.

Ke všemu to pití mělo barvu rudou, takže na mým světlím oblečením to udělalo super fleky. No prostě jsem byla od hlavy až k patě mokrá.

"Čubko" odvětila jsem a zamířila se převlíknout do čistýho. Doufám, že to bude v poho. Di prej ještě někam spěchala a tak by mi nic nemohla pučit.

Otevřela jsem svojí skříňku a........

 

(Díky za čtení a pls komentíky díky)

 

(Další kapitola.: 2 – Prasklý potrubí)

Zpět na hlavní stranu blogu

známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší