Povidky--po-vid-ky | Z nenávisti láska - 8.kapitola

Z nenávisti láska

Kapitola 8.: Svatba, to jsou teprv starosti!

Cestou dolů jsem vytáhla mobil a napsala jí jak se má. Odepsala že nic moc že sedí v autě a ještě jede. Tak jsem jí popřála hezkou cestu a vypla mobil.
Pak už jsem se jen vydala na jídlo. Všichni už seděli u stolu. Všimla jsem si jen, že tu není jejich otec. Takže jíst budeme jen já, Alex, Patrick a jeho matka.

Pohled Patricka:

Konečně přišli ke stolu a pustili se s náma do jídla. Bože umím si, představit, jak zbytek dne jen kecali o botech a oblečení. No jo matka je v sedmím nebi, když má s kým o těhlech věcech kecat.
Snědli jsme večeři, a pak jsme se s Alexem rozhodli jít nahoru. Každej jsme si vlezli do svý koupelny.

Pohled Sam:

Dojedla jsem a rozhodla jsem se, že vyrazím do pokoje.
Jak jsem předpokládala, oba dva byli zalezlí v koupelně. Dole mě ještě paní Darleyová připoměla s úšklebkem, že když se mejí, tak nemám splachovat, nebo by se mohli oba zbláznit vzteky.
Na to jsem jí slíbila, že se pokusím záchodu vyhnout, dokud budou v koupelně.
S mrknutím ale ještě dodala, že jim zase trochu toho utužení neuškodí.
Nahoře jsem zkontrolovala, jestli se oba sprchují. A sprchovali se. Poznala jsem to podle tekoucí vody ve sprcháči.
Zalezla jsem, do svojí koupelny a zamkla za sebou. To jen pro případ, kdyby je napadlo mi to oplatit hned a kdyby je napadlo vtrhnout mi sem.
Rychle ale fakt rychle jsem si napustila vanu. Nebudu riskovat, že by na mě chtěli něco zkoušet s otužováním.
Stoupla jsem si k záchodu a zmáčkla jsem tlačítko na splachování.
Chvíli se nic nedělo a tak jsem myslela, že se ani nic nestane. Ale po pár sekundách jsem uslišela šílenej řev.
"Ááááá ježiši ááááááá bože!" poznala jsem Alexův histerický řev a po něm se hned ozval Patrick.
"Božéééééé to si děláte prdel ne?!!!" zeřval a hned po tom oba dva vypli vodu.
"Dvě mušky jednou ranou!!!" křikla jsem na ně přes zeď.
Jak jsem myslela na nic nečekali a asi o minutu pozdějc bouchali na dveře od mojí koupelny.
"Ty jedna.... ty... zaplatíš za to!!!!!" řval přes dveře Alex.
"Jen počkej až vylezeš ven!!!" ozval se tentokrát Patrick.
"Tak co pánové jaká byla koupel?" zeptala jsem se se smíchem v hlase.
"Grrrrrrrr" ozvalo se bručení od dveří.
To jsem už ale neregistrovala a zalezla jsem do vany. V klidu jsem se umyla a přišlo i na vlasy. Když je zejtra ta svatba, tak musím vypadat, aspoň přijatelně.
Vyčistila jsem si zuby a vlezla do županu.
Pomalu jsem přistoupila ke dveřím a opatrně jsem je kousek otevřela. Výborně, jak se zdá tak mi to vyšlo.
Rychle a hlavně potichu jsem se přemístila do pokoje a zamkla se tam taky. Chci se někdy taky vyspat v klidu.
V šatně jsem se převlíkla do pyžama a ulehla jsem do postele. Nařídila jsem si budík na pět hodin. Otec a jeho paninka maj přijed ve čtyři ráno, takže toho moc nepropásnu.
Navíc mi paní Darleyová řekla, že úpa stačí když budu vstávat kolem šestý ráno ale to bude zase frmol jak se patří.

*   *   *   *  *
"Crrrrrr" vypla budík a odhodla se vstát z postele.
Sešla dolů z poschodí jen v kraťasích a tílku. Prostě v tom v čem spím.
"Ahoj zlatíčko!" vrhla se mi kolem krku matka Alexe.
"Jéé dobrý den" řekla jsem přidušeně.
Bože jak mi ta ženská někdy lezla na mozek.
"Jakej dobrej den? Ahoj ne !!!" opravila mě jako vždy.
"Samantho tady jsi" řekl otec a taky mě objal.
"Bože. Dost objímání a do práce! Nemáme na to celej den." řekla jsem a zamířila do kuchyně.
Koukali za mnou přímo vyjeveně.
"Kdy změnila názor?" zeptal se otec sám pro sebe.
"Nevím zlato ale v těch šatech bude rozkošná" poznamenala matka Alexe.
Dál jsem to radši neposlouchala a pokračovala jsem v cestě do kuchyně kde už na mě zdřejmě čekala paní Darleyová.
"Dobré ráno" řekla a musela se ke mně přímo probít.
Bože tolik jídla a to ten obřad není tady.
"Dobré. Smím se zeptat co tu dělá to jídlo?" zeptala jsem se narovinu.
"Ále řekla jsem poslíčkovi aby to zavezl na určené místo on to ale zapoměl a tak to dovezl sem. Za chvíli tu bude druhý poslíček a ten to bude muset nabrat a odvést na původní místo." řekla celá zdrcená tou situací.
"Zdřejmě nestíháte co?" zeptala jsem se ale bylo mi jasný co odpoví.
"Ano nestíhám" řekla.
"Víte co běžte pomoc Alexově matce a sobě se připravit já tu na toho poslíčka počkám a pak se tam stavím za vámi" navrhla jsem.
"Vážně? To by jsi pro nás udělala?" zeptala se ohromeně.
"Jasně v kolik tu má být ten poslíček?" zeptala jsem se.
"Za pět minut tu bude. Tak tedy až to vyřídíš, tak se za náma nahoru stav, zatím ti připravím šaty" řekla a vytratila se nahoru kam táhla i Alexovu matku.
Takže moje poznámka pro dnešní den je: že Svatba to jsou teprv starosti. Kam se hrabou testy ve škole nebo nějaká slavnost.!!!
Prohrabala jsem se tou hromadou krámů až k lednici a nalila si džus.
"Tohle bude dlouhý ráno" vydechla jsem a napila se.
"Crrr" někdo zazvonil nejspíš poslíček.
"Kdo je to teď?" ozval se otec v obýváku.
Proběhla jsem kolem něj a prohodila "To je pro mě!"
"Co?" zeptal se nechápavě Alex.
Zrovna ti dva tupci scházeli dolů ze schodů.
"Nic bože" vstoupila jsem do chodby a než jsem otevřela dveře, tak jsem si prohrábla vlasy.
S úsměvem jsem otevřela dveře a kdo tam nestál? Strašně hezkej a vypracovanej kluk. No mohlo mu být kolem 26 víc ne.
"Á tady mám vyzvednout to jídlo?" zeptal se zmateně a prohlídl si mě od hlavy k patě.
"No jasně svatba je tu!" řekla jsem s úsměvem a zatáhla ho do chodby.
"Pardon ale nejste mladá na svadbu?" zeptal se zmateně.
"Á né já se nevdávám to můj otec" řekla jsem obezřetně a šla mu ukázat kde je kuchyň.
Prošla jsem kolem kluků a ty jen sledovali koho vedu.
"Takže všechno je tady. Ale to všechno zdřejmě musíme odníst do auta" poznamenala jsem.
"No jo od toho tu jsem" řekl a začal pobírat věci.
"Pomůžu" řekla jsem a pobrala nějakej koš.
"Netřeba to je moje práce" bránil se a znovu si mě prohlížel.
"V pohodě. Jo a nedivte se ale mám na sobě pyžamo jen pro informaci, před chvílí jsem teprve vylezla z postele." řekla jsem a usmála se.
"Ehm co?" zeptal se a odtrhl ode mě pohled.
"Mno že si mě prohlížíte, tak říkám že mám na sobě pyžamo" zopakovala jsem větu.
"Vážně? No i tak vám to sekne" lichotil mi.
"Díky" řekla jsem a vešli jsme s první várkou. Když jsem s plnýma rukama procházela kolem kluků jen kroutili očima. A když jsem šla nazpátek tak mi ten poslíček vysvětlil, že to odnese sám.
"Fajn. Jak chcete jo a jsem Sam" řekla jsem, když jsme procházeli chodbu zase do kuchyně.
"Dick. Těší mě" řekl a usmál se.
"Mě taky" řekla jsem a on už pádil do kuchyně. Já si zatím sedla do obýváku za klukama a sledovala ho.
"Abys ho nesnědla!" varoval mě s úšklebkem Patrick a propichoval mě očima.
"Mňam" řekla jsem a on mě jen znovu probodl očima.
Dickovi práce ubíhala rychle a tak byl hned hotovej. Když jsem za ním zavírala dveře, nabídl mi číslo jeho mobilu. Ať prej kdykoli zavolám.
"Bože!" řekla jsem a zavřela za ním dveře.
Šla jsem do obýváku a číslo si ukládala do mobilu.
"Tak co pokročila jsi?" zeptal se mě otec a kluci jen se vzrušením sledovali co řeknu.
"No jasně mám jeho číslo!!" zapískala jsem.
"Šikovná holka" řekl a plácl si semnou.
"Sorry lidi du se připravit" celá šťastná jsem vyrazila nahoru za Kate matkou Alexe a za Jane za matkou Patricka.
"Všechno je vyřízený!" řekla jsem, když jsem vstoupila do pokoje, kde byli všude různý nějaký doplňky a oblečení.
"Výborně. Je už půl devátý, čas se připravit." vážně už tolik? To to ale rychle utíká.
"Honem dám ti tvoje šaty!!" řekla Kate a už mi je nesla.
"Tady" podala mi je a já jen otevřela pusu.
"Páni..." vydechla jsem.
"Tak co?" zeptala se Jane.
"Jsou... mno úžasný" řekla jsem s ohromením. Vážně něco takovýho jsem fakt nečekala.
Šaty měli slabě narůžovělou barvu. Byly poměrně krátký no tak pod stehna. U stehen byla krajka. Šaty byli bez ramínek a vzadu měli šněrování jako korzet.
"Vážně líbí? A ktomu tohle" řekla Kate a podala mi zlatou čelenku a růžový boty na vysokém podpatku.
"Páni...." zmohla jsem se jen na tohle.
"Vidíš, řikala jsem, že se jí budou líbit. A vy jste měli problémy s tím, že se s tím nesmíří" řekla Jane.
"Vážně krása" dodala jsem.
"Tak si je di oblíct a já ti pak upravím vlasy." řekla mi Jane a poslala mě do její obrovské koupelny. Ona se zatím zajímala o Kate a její svatební šaty.
Vpadla jsem do koupelny a začala se oblíkat. V šatech jsem byla hned. Vzadu jsem si je zavázala a perfektně mi seděli. Pak jsem si ještě nazula ty boty na vysokém podpadku. Prohlídla jsem se v zrcadle a pak vyšla zpátky do pokoje.
Jak Kate tak i Jane byli obě v šatech. A byli dokonce i namalované. Jéžíš ty jsou tak rychlí.
Hned jak mě spatřili, tak si mě vzali do parády.
"Bože já se dnes nevdávám!" poznamenala jsem.
Strašně se snažili. Běhali kolem mě no prostě blázinec.
"To mi víme ale musíš oslnit" řekla Jane.
"A koho jako?" zeptala jsem se jen tak. Ani jsem nečekala odpověď.
"No kluky přece." řekla Kate.
"Co koho?"
"No Alexe a Patricka" řekli obě najednou a zase se věnovali mému obličeji.
Vážně by mě zajímalo jak to mysleli ale neptala jsem se.
Kulmovali mi vlasy. Malovali mě. Jako poslední mi do vlasů vložili tu čelenku.
"Hotovo" řekli a dovolili mi se mrknout do zrcadla.
Když jsem se ale otočila byl to šok.
"Bože to jsem já?" zeptala jsem se a pozorně se na sebe podívala.
Byla jsem perfektně namalovaná. Vlasy pečlivě kulmou rozpuštěné a v nich byla čelenka. Bože nechci se vychloubat ale je to krása.
"Díky jste úžasný" řekla jsem a objala je.
Dávala jsem samozřejmě pozor na jejich šaty. Jane měla fialové s krajkami a Kate měla úzké bílé, dlouhou vlečku a všechno to doladila účesem. Vlasy měla uvázané do pečlivého drdolu.
"Děkujém" řekli najednou.
"Ale sluší vám to taky. Prostě jste odvedli prvotřídní práci" pochválila jsem je.
"Už je čas je půl čtvrt na deset" ozvalo se zespod.
"Otec už jel?" zeptala jsem se, když jsme vycházeli z pokoje.
"Jo bude tam čekat, nesmí mě vidět v šatech" odpověděla mi Kate.
"Jo jen s námi jedou kluci" řekla Jane.
"Aha" řekla jsem a pokračovali jsme chodbou ke schodišti, které vedlo dolu.

Pohled Patricka:

Jsem šíleně rád, že jsem si nemusel vzít oblek. Řekli, že stačí sváteční košile.
Jak jsem pochopil, tak z toho byl taky nadšenej Alex.
"Díky bohu jsem se mohl oblíct jak normální člověk" řekl když jsme čekali až matka a ty dvě sejdou dolů.
"To mi povídej. Procházet se tu v obleku jak nějakej páprda. Bože kam by ten svět potom spěl" komentoval jsem.
"Přesně" přitakal Alex.
Slyšeli jsme jak se blíží ke schodišti, když se ozval hlas mí matky.
"Jdeme dolů, takže nechci slyšet nějakej zápor na to jak vypadáme hoši. Jasný?!!!" ptala se.
"Pokusíme se" řekl jsem a mrkl na Alexe.
Bože umím si to představit. Jak sejdou dolů v nějaký robě a my se budem válet smíchy, bože to bude něco.
Jaksepatří první scházela moje matka. Hmm zase taková katastrofa to není musím uznat má docela vkus.
Potom můj zrak narazil na nevěstu, matku Alexe.
"Sekne jí to" prohodil jsem.
"Co?" zeptal se ohromeně a od něčeho odpoutal zrak.
"No tvoje matka. Co je si nějakej mimo" chichotal jsem se.
"Tak se podívej. Můj bože je to vůbec ona?" řekl ohromeně a zase stočil zrak tím směrem jako před chvílí.
Zajímalo mě na co tak vejrá, tak jsem neodolal a mrkl se taky.
Nezmohl jsem se na slovo. No a taky po pravdě jsem byl rád, protože to co by ze mě vypadlo by určitě neznělo nějak logicky.

(Díky za čtení a pls komentíky díky!!!)