Z nenávisti láska - 6.kapitola

Z nenávisti láska

Kapitola 6.: To já jsem vyhrála tak jaký ale!

Snad mě kluci nějak zabaví. Protože po dlouhý době nevím co bych dělala. No nemýlila jsem se jen co jsem vpadla do pokoje. Začala jsem se šíleně smát. To co právě teď dělali bylo vážně k popukání.

Pohled Sam:

"Panebože co to tu vivádíte?" zeptala jsem se a popadala dech.

"Copak neznáš tu hru Twister?" zeptal se mě Luk.

"No jasně že znám. Hrála jsem jí, když mi bylo 5" upozornila jsem je na to kolik jim je.

"Nemysli, že je to lehký" stěžoval si Zack.

"To neříkám, ale kolik vám je co?" zeptala jsem se.

"Prosimtě, se vsadim, že by jsi mě v tom neporazila ani zanic" namítl Luk.

"Si jen myslíš" namítla jsem zase já.

"Tak si to poď rozdat" řekl a kývl na plachtu s barevnýma tečkama.

"Fajn. Já ti ještě ukážu!" řekla jsem.

A šlo to. Každej si stoupl na opačnou stranu plachty a Zack točil.

"Takže pravá ruka na červenou" řekl Zack.

Před tím, než jsem tam dal ruku jsem se vyzula a vysvlíkla ze svetru.

"Levá noha na červenou"

"Prává noha na modrou" řekl a přitom se usmíval.

"Levá ruka na žlutou"

"Pravá noha na zelenou." kruci.

Tohle už bylo obtížnější. Oba dva jsme se pletli dohromady.

"Ne abys se pokoušel spadnout. Jestli spadneš, tak mě umáčkneš a na smrt jsem ještě dost mladá a nevyspělá" poučila jsem ho.

"Neboj. Z života se můžeš těšit, ještě pár minut"

"Tak díky. Seš fakt hodnej" sykla jsem.

"Takže lidi levá noha na zelenou" řekl Zack a pobaveně se na nás díval.

Jenže jak to mám asi kruci udělat, když volná tečka je až za Lukem a ten se tu rozvaluje jak king.

"Kruci šoupni se" hekla jsem na něj.

"Ani nápad výhra je moje" poznamenal a při tom se tomu debilně tlemil.

"Tak to teda ne" řekla jsem a přetočila se tak, že jsem na něm byla namáčklá.

"A opovaž se to nějak využít" varovala jsem ho.

"Dyť mě znáš ne?" nesouhlasil Luke.

"Jo no právě, že tě znám" řekla jsem.

Byla to ale fakt ironie. Dyť ho znám asi jen dva dny. Zdá se to ale jako věčnost.

"Levá ruka na....."

"Dělej" houkli jsme oba najednou.

"na červenou" řekl Zack.

"A končíš!" řekla jsem.

"To si jen myslíš!!"

"Ne to vím, protože přece by mi ty čtyři roky gymnastiky nebyli k ničemu ne?!"

To ho najednou zastavilo. Zdřejmě, nečekal, že já bych byla nějak připravená.

"Čtyři roky?!" vypískl.

"Jasně" řekla jsem s úšklebkem.

"Levá noha na modrou" ozval se Zack.

Šlo to v pohodě ale Luk vypadal, že každou chvíli spadne. No a nemusela jsem čekat zachvíli do pokoje vpadli ty dva magoři. Tím myslím Alexe a Patricka. Luk se tak lekl, že se skácel, a už nic munepomohlo.

Jenže, problém je ten, že jak jsme byli na sobě namáčklí, tak jsem se kácela taky.

"Chvíli to vydrž!" křikl na mě Zack.

"To se ti říká, jenže on má snad tuno wole" houkla jsem a ty dvě paka se váleli smíchy.

Asi tak pět vteřin jsem to vydržela ale nakonec jsem se skácela na něj.

"Tak co?" zeptala jsem se s nadějí.

"Výhrá je tvoje" zvolal Zack.

"Supééér" křikla jsem a vyskočila z Luka.

"Tak co ty na to?" houkla jsem radostně na Luka.

"No co by.. To neplatí. Čtyři roky gymnastiky.." obhajoval se.

"To teda ne já vyhrála"

"No ale.." nestačil to říct. Skočila jsem mu totiž do řeči.

"To já jsem vyhrála tak jaký ale!!!"

"No" vzdychl.

"Smiř se s tím jsem lepší než ty!!" křikla jsem.

"Možná v tomhle ae v čemkoli jiným ne"

"Fajn to má bejt jako sázka?!!" zjišťovala jsem.

"Jo. Když tě porazím v čemkoli, tak před všema z koleje přiznáš, že jsem lepší než ty." navrhl.

"To platí ale i pro tebe"houkla jsem.

"Beru!" řekl.

"Já taky" řekla jsem a plácli jsme si.

"Máme hlad dete na véču?" zeptal se Patrick.

"No jasně deme" přitakal Zack.

"Deš s náma?" zeptal se Luke.

Bože. Já jsem se asi přeslechla. On něco řikal o tom, jestli nechci jít s nima? Dělá si ze mě srandu nebo co? Tak tohle mě totálně vzalo. Větší kravinu si už snad ani nemohl vymyslet.

"Cože?" vyprskla jsem spolu s Alexem a s Patrickem.

"No deš?" zopakoval Zack.

"To jako fakt, nebo mě chcete přivíst do blázince?" zeptala jsem se.

"No jasně pojď s náma"

"Ne díky to je v pohodě. Myslím si, že tihle dva by neměli moc času mě pomluvit. Jen běžte sami." řekla jsem naprosto vážně.

"Slyšíte dem než si to rozmyslí" zrychlil situaci Patrick a Alex jen přikyvoval.

Trochu mi vadilo, že mě tam Patrick nechce. Přece jen by bylo super, kdyby se ke mně choval jinak ale to je jen má představa že? Tohle by se přeci nikdy v životě nestalo.

"Takže vážně nejdeš?" zeptal se ještě naposledy smutně Zack.

"Ne díky" řekla jsem a on jen přikývl.

Všichni se vyvalili z pokoje ven a bylo je snad slyšet dobrých deset minut.

Když o tom tak přemýšlím, tak Di je v klubu a mě se samotný na véču nechce a ani nemám hlad. Takže jsem se rozhodla, že si zajdu do knihovny zřídit průkazku.

Né že bych četla to teda ne.

Spíš jen proto, že mi Di řikala, že si chodí nějaký knížky, který potřebuje do školy pučovat právě tam. Takže jen tak pro případ nouze si jí tam dojdu zřídit.

Vydala jsem se teda do knihovny a měla jsem štěstí, ještě tam někdo byl. Až později jsem si všimla, že za stolem sedí nějaká dívka a čte si.

Nejspíš je o rok nebo dva mladčí než já.

"Ahoj hele promiň, že tě ruším ale potřebovala bych si zřídit průkazku, abych si mohla pučovat knížky. Jo jsem Sam" řekla jsem.

Vzhlédla od knížky a prohlídla si mě.

"Já jsem Selena Dark. Jo zřídím ti jí. Tak si poď sednout zamnou a sepsat tyhle formuláře." řekla a ukázala na štos papírů.

"Jo tak jo díky moc"

"Neni zač" řekla s klidem.

Chvíli jsem to podepisovala. Pak jsme si ještě povídali o škole a tak. Čas letěl tak rychle, že jsem si ani nevšimla, že je už devět hodin.

"Jejky to už je tolik? Já už budu muset jít ale zase někdy přídu pokecat Sel." řekla jsem a zvedla jsem se ze židle.

"Jo tak jo díky. Super se s tebou kecalo. Nejsi jako Carolline a ten klub Černý růže!" řekla s nechutí v hlase.

"Copak něco proti nim máš?" zeptala jsem se.

"No jo a není toho málo. Teda nemám nic proti té Dianě ale ty ostatní jsou takový mrchy, že to snad ani není možný!" řekla.

"Jo to věřim. Znám ji asi jen tak dva dny ale už tak mi strašně leze na nervi." přitakala jsem.

"Jjo to mě už od narození" řekla a zasmála se.

"To jsem ráda, že já ji nesnáším jen dva dny" řekla jsem.

"Jo to se máš. Tak nebudu tě zdržovat. Měj se a zase se někdy stav je tu docela nuda, když jsem tu sama" řekla.

"Jasně zatím" rozloučila jsem se a vyrazila na kolej.

Když jsem dorazila na pokoj kluci už spali. Co? Co se to kruci děje oni už spí jo? Teda to je ta moje výhra ale zmohla.

Rychle jsem se osprchovala a zalehla jsem taky.

Ráno to probíhalo jako včera. Umyla jsem se a vyrazila jsem na snídani. Když jsem tam dorazila tak Di už si tam seděla.

Pozdravili jsme se a já začala jíst.

"Hele když teď bydlíte u nás, tak mohla by jsi dát pozor na mí věci až budu pryč?" zeptala se mě.

"Cože?" zeptala jsem se. Jak bydlíte u nás co?

"No bydlíte u nás ne?"

"Počkat cože? My? Kde jsi to vzala?" zeptala jssem se ohromeně.

"No mamka mi volala, že jste si odkoupili druhou půlu naší vily, a tam že budete bydlet. Přece tvůj otec a Alexova matka mají v sobotu svatbu a Alexova matka čeká mimčo ne?" vychrlila na mě tolik informací, že mi snad pukne mozek.

"Počkat stěhování, svatba a mimčo?" šeptla jsem naprosto beznadějně.

"Takže ty o tom nnevíš. Kruci co jsem to zase řekla. Hej jsi v pohodě?" zeptala se s obavou.

"Jo jsem jen du na vzduch. A prosimtě Alex to věděl?" zeptala jsem se ještě.

"Víš jo a ví to i brácha" řekla pomalu.

"Aha jen já se to dovím poslední" řekla jsem a vyrazila jsem ven. Nevím kam jsem mířila ale najednou jsem se ocitla někde v parku. Nedaleko jsem uviděla lavičku a tak jsem si tam na ní sedla.

"Krucinál" křikla jsem.

"Do prdele si dělaj srandu ne?!"

"Bože" křikla jsem zase.

"Copak? Tolik vulgárních slov jsem snad ještě nikdy zasebou neslyšel." řekla nějakej kluk.

Nevím, kde se tu vzal ale teď tu předemnou stojí a zírá na mě.

"Co je?"

"Víš no ta lavička je moje" objasnil.

"JO? A JAK TO MÁM JAKO VĚDĚT, JE PODEPSANÁ?" řekla jsem ironicky.

"No dovol, tak ty si tu nadáváš, obsadíš mi moje místo, a ještě ke všemu si drzá" stěžoval si.

"Promiň ale nemám dobrej den. Víš matka mi umřela, když mi bylo 7. A teď jsem se dozvěděla, že se můj otec v sobotu žení, že se stěhujem k Darleyovým a že moje nevlastní matka čeká dítě. To vážně nejde jen tak přejít" vypustila jsem ze sebe.

Sedl si vedle mě a omluvně se na mě podíval.

"To je odvaz no. Hele promiň já no nevěděl jsem..." začal se omlouvat ale já mu do toho skočila.

"Ne v pohodě já jen..." začala jsem

"Víš není to zrovna lehký"

"Vým rodiče mi umřeli v deseti a od toho dne žiju jen tady. I když mám prachy, tak rodiče mi to nenahradí" řekl.

"Jo tomu rozumím" odvětila jsem.

"Jo jsem Sam" řekla jsem.

"Mike"

"Díky že sis mě vyslechl. Víš si asi jediná osoba co ví co si myslím" řekla jsem po tom co jsme si o mojí rodině chvíli povídali.

"Nemáš zač. S nikým se tu moc nebavím. Většina lidí mě přehlíží, a tak jsem si zase s někým po dlouhý době pokecal" řekl.

Vypadal, že je to pro něj jiný al že je rád.

"Jo tak jo. Asi budu muset jít. Ještě mě budou hledat. Už slyším Allexe." řekla jsem s povzdechem.

"Jo já pudu taky a kdybys něco potřebovala a nebo jsi neměla co dělat, tak se stav na pokoj 26 je to jen o pět pokojů dál od tvýho. Rád si zase pokecám, jsem na pokoji sám." řekl nevzrušeně.

"Tak jakto, že u tebe není žádná holka?" zeptala jsem se jen tak.

"NO říkám, že mě všichni přehlíží, a to je pro mě i někdy dost velká výhoda. Navíc koupelnu mám sám pro sebe a tak nikam nespěchám" řekl a usmál se.

"Jé to se ale máš! Jo a někdy se teda stavím a ještě jednou díky" řekla jsem.

"Jasně kdykoli" řekl a vydal se na opačnou cestu než já.

Na hodinu jsem naštěstí dorazila v čas. Všechno proběhlo rychle a v pohodě. Naštěstí se Di na nic neptala a tak jsem taky nic zbytečně nemusela řešit.

Večer jsme s Di vlezli k ní na pokoj. Kluci prej maj něco důležitýho, a tak že má pokoj jen pro sebe. To mi vyhovovalo.

"Takže zítra odjíždíš co? Jo neboj pokoj ti pohlídám Oni se ho ani nedotknou." ujistila jsem jí.

"Díky. To teda znamená, že si se s tím smířila?" zeptala se mě.

"No dá se říct, že jsem mluvila se super člověkem a ten mi něco poradil. Je fakt super a pochopila jsem, že to nemá cenu a že to budu ignorovat" vysvětlila jsem.

"To jsem ráda" řekla.

"Jo já teda taky!" řekla jsem.

"Jo a nezapomeň trochu bráchu potrápit. Víš už se na tebe těší. Je nadšenej z toho, že tě bude mít u sebe i o víkendu" řekla se smíchem.

"Jo on se těší, na to že se nebude nudit. Jo a neboj nandám mu to tak, že ještě bude prosit abych ho nechala napokoji" řekla jsem se smíchem.

"Jo ale až se vrátím, tak bych ho chtěla vidět úpa v celku. Víš sice ho nemám moc v lásce ale přece to je jen můjj bratr ne?!"

"JO chápu!" ujistila jsem jí.

"Hele a neviděla si mí šaty?" zeptala jsem se s nadějí.

"Jako družička budeš hezká. Víš mamka mi poslala fotku. Škoda že jedu už zítra, a na svatbě nebudu, chtěla bych tě vidět" řekla a povzdycha si jakou má smůlu.

"Tak to vyklop" naléhala jsem.

"Takže budou růžový a budou mít kratší střich. Víc ti asi neřeknu fotku jsem viděla ale vymazala. Řeknu ti ale jsou nádherný klukům se budou podlamovat kolena to mi věř." řekla se smíchem.

"JO tak to nevím růžová a já?" kroutila jsem hlavou.

"Neboj je to slabá barva ta ti sedne" ujistila mě.

"Tak jo. Hele v kolik teda zítra odjíždíš?" zeptala jsem se.

"Už v šest ráno." řekla.

"Bože. Nno tak já vstanu brzo a rozloučím se s tebou" řekla jsem, když jsem byla na odchodu.

"To nemusíš. To je v pohodě." řekla.

"Ale ne neboj vstanu po pátý a rozloučím se." ujistila jsem ji znovu.

"Tak jo ale počítej, s tím že tam bude i brácha jo?" zeptala se radči.

"Jo počítám s tím"

Rozloučila jsem se s ní a odešla na pokoj. Umyla jsem se a zalehla. Kluci tu ještě nejsou. Snad mě neprobudí, až přídou. Nařídila jsem si na pět hodin budíka. Snad mě za to kluci neumlátí k smrti.

(Díky za čtení a pls komentíky díky)

(Další kapitola: 7 - Odjezd do nového bytu. O můj bože!)