Z nenáviisti láska - 5.kapitola
Z nenávisti láska
Kapitola 5.: Tak malý a tak drzí!
Večer jsem se osprchovala a přemíšlela o tom jak ten zítřek vlastně proběhne. Normálně pujdu na snídani. Ať si dělaj co chtěj. Doufám, že aspoň ve školce budou děti hodný.
No nikdy nevíš. Přece jen ty bohatý jsou většinou rozmazlený.
Když přišli kluci, tak jsem se osprchovala a umyla si zase vlasy, protože po tom raním výstupu v jídelně jsem je měla špinavý. Pak se tam nahrnuli kluci a já si v klidu lehla a usnula.
Pohled Patricka:
Ráno jsem vstal. Samozdřejmě, že ta slepice už zalezla do koupelny. Jak jsem si všiml, tak Alex je taky vzhůru.
"Bože kdy tam vlezla?" zeptal jsem se otráveně.
"No vzhledem tomu, že jsem se asi před hodinou probudil a ona tam už byla.., takže nejspíš něco přes hodinu" řekl s povzdychnutím.
"A to jsi jí něco neřekl?" zeptal jsem se.
"Jo snažil jsem se ale ona mě tak trochu ignoruje a ke všemu se tam zamkla." řekl beznadějně.
"Hmm" vstal jsem a začal bušit na dveře.
16cm; font-weight: normal" align="left">"Copak?" ozvalo se.
"Kdy už konečně vylezeš?" Dyť je brzo ráno. V tom případě, musí být vzhůru nejspíš od pěti ne? Je teprve půl sedmý, a ona už tu běhá po koupelně.
"No tak asi nevím. Možná za hodinku, nebo dvě" odpověděla na smrt vážně.
"Bože" zanadával Alex.
"Fajn, když nás nechce pustit do naší, tak jdem vedle." řekl jsem mu a popadl ručník a náhradní věci.
"Tak jo to beru" řekl Alex vzal si věci a už jsme ťukali vedle.
Zachvíli nám otevřel Luke.
"Jé co vy tady"
"Ta čubka nám zabrala koupelnu" řekl jsem.
"Hmm tak to se máte.." řekl s úšklebkem.
"Nekecej a pusť nás dovnitř jak vidím vy už jste." řekl jsem a s Alexem jsme vešli.
"No víš my jsme ale zrovna tam je no... Sam" řekl s mírným úsměvem.
"Jak je tam dlouho?" zeptal se Alex.
"No asi patnáct minut" řekl Zack a kývnul na pozdrav.
"Super tak to vyleze zachvíli" řekl Alex.
"To jsi jí to doma stopoval?" zeptal jsem se s úsměvem.
"Jo chlape stopoval a víckrát za sebou. Vždycky to bylo něco kolem dvaceti minut." řekl naprosto vážně.
"Hmmm tak to je fakt zajímavý a stopoval jsi jí ještě něco?" zeptal se sse zájmem Zack.
"Ne nejsem úchyl. Dyť je to jako kdybych, špehoval vlastní ségru vole." řekl Alex.
"No jo ale technnicky vzato nejste příbuzní" obrátil Luke.
"Hmm ale i tak ne.. a navíc mi akorát leze na nervy." poznamenal Alex.
"JO to máš absolutní pravdu, to mě taky" přidal jsem se k němu.
Najednou se z koupelny otevřeli dveře, a ona si v klidu vešla do pokoje jen v ručníku.
Bože mě z ní snad klepne. Pokaždý mě ohromí nějak jinak. Snažil jsem se zase ovládat. A myslím, že jsem nebyl sám.
Kluci se jen tak drželi.
"Hmm neviděli jste moje triko?" zeptala se nezaujatě a na nás dva se ani nepodíval.
"Nemáš ho ve skříni" poznamenal Luke omámeně.
"Jo jasně díky. Seš zlatej" řekla a vytáhla ze skříně černý triko s nápisem ve předu I'am king a ze zadu s nápisem You are Lossers!.
"To si bereš na sebe? Dyť se tě ty děti budou bát!" namítl Alex.
"No víš, až uvidí vás dva, tak to s nima švihne tak že jim bude jedno co mám na sobě já" řekla a zalezla do koupelny.
"Jo ta to vystihla!!" smáli se Luke se Zackem.
Po chvíli vyšla z koupelny a my měli volno. Pak už to šlo všechno rychle.
Zašli jsme si nna snídani a v klidu se najedli. Po dlouhý době to šlo nějak hladce.
Po jídle si nás zavolal Weber.
"Takže ve školce budete normálně jako, kdyby jste měli hodiny podle rozvrhu. Před třetí si pro děti přídou." řekl a zadíval se na triko co měla na sobě Sam.
"Hezký triko taky bych jedno potřeboval." řekl s úsměvem.
"Sorry ale k vám se hodí ta druhá strana. Víc vás vystihuje." řekla otočila se aby si to přečetl a už si to mířila ke dveřím.
My s Alexem jsme to už nevydrželi a začali se šíleně smát.
"Tak dete vy paka?!!!" zavolala za náma ode dveří.
"Jo" sborově jsme jí oznámili a zamířili za ní.
Cestou do školky jsem si v hlavě ještě přehrával výraz Webra, když si přečetl nápis na jejím triku ze zadu. Bože to je tak naivní magor. Co si myslel, že je na druhý straně? Bože!
Vešli jsme do školky. Ještě tu nikdo nebyl, takže jsme museli odemykat klíčema co nám dal te pošuk.
"Zařízený to maj pěkně" řekla Sam pro sebe.
"Hmm, škoda že ti naši nezařídil pokojíček v tomhle stylu že?" řekl Alex.
"Haha wole" odtytulovala ho a sedla si na učitelskou židli.
"Ale copak jen přídem a ty se usadíš jo? To by teda nešlo" řekl jsem.
"Jo to ale šlo. Vy dva příjmete děti." řekla a hodila si nohy na stůl.
"No to ne. Proč my a ne ty?" zeptal se Alex.
"No pokud tam vy nepůjdete, tak nevím jestli to za celý den zvládnete sami!" řekla výhružně.
"Jo tak my jdeme" řekl jsem a popadl Alexe.
Přijímání dětí trvalo asi tak dvacet minut. Všechny jsme je nahnali dovnitř.
Povím vám, že tu převažujou jen kluci. Holky jsou tu asi tři a zbytek jsou kluci.
Když si všechny poslušně sedli na kobereček, tak si Sam sedla k nim a začala s nima diskutovat.
"Takže já jsem Sam a dneska jsem tu na zástup vaší pani učitelky. No a teď se mi můžete představit vy" řekla a kývla na malou holku co seděla vedla ní.
"Já jsem Karin" řekla a tak se jí postupně představili všechny děti.
"A kdo je tamto?" zeptala se Is jak jsem usoudil.
"To? NO to jsou taky zástupci. Rádi si s váma budou hrát" řekla a mrkla na nás. My ji jen probodávali očima.
"Aha"
"Takže co takhle celý den děláte?" zeptala se sladce Sam až se mi z ní podlamovali kolena.
"No prvně si hrajeme, pak obědváme, pak spíme a pani učitelka nám čte, a pak poklízíme a svačíma. Nakonec jdeme za maminkama." odpověděl jí nějakej kluk.
"Děkuju Tome" oslovila ho jménem. No super, ještě mi řekněte, že si je všechny pamatuje jménem.
"Takže teď i můžete jít hrát" řekla a oni se rozeběhli o všech koutů.
"Super vy je tu pohlídejte du si udělat kaffe." řekla nám a odešla.
"Kruci jak já mám asi vědět, jak se hlídaj děti co?" řekl jsem.
"No to já ti neřeknu á je hlídat fakt neumim" odvětil Alex.
Bože.
"Zahrajete si s námi na schovávanou?" zatahala mi za kalhoty Karin.
"Super." řekl jsem a klekl si k ní.
"A kdo bude pikat?" zeptal jsem se jí.
"No přece vy dva" řekla jako by to bylo nad míru jasný.
"Tak dobře pikáme do dvaceti" řekl jsem a zalezli jsme s Alexem za roh. Oni se mezitím schovávali.
"Jo to bude zábava jak za mala co?" řekl Alex s úšklebkem.
"No jasně pak si můžem hrát s autíčkama" navrhl jsem a začal se smát s Alexem.
Když jsme se uklidnili, tak jsme začali počítat.
Když jsem se dostal k dvaceti šli jsme je hledat. Sam si už v klidu seděla s kaffem za stolem.
Polovinu jsme jich našli rychle, byli totiž vidět. Težší bylo ale zpomenout si jak se jmenujou.
Už nám zbývali jen dva, jak jsem se dopočítal.
"Jste tak sladcí, když si hrajete!" houkla na nás.
Podíval jsem se na ní a tiše zavrčel. Na to ale zareagovala, tak že se začala smát. Bože jak hezky se směje.
Karin jsme našli hned a už nám zbýval jen Mike. Za boha jsme ho nemohli najít.
"Hej zvedni svůj zadek a poď nám ho pomoc najít!" řekl Sam Alex.
"No jo pořád" vzdychla.
"Miku kdepak jsi?" volala na něj.
"Jako myslíš, že se ti ozve nebo co?" zeptal se Alex ironicky.
Nijak na jeho poznámku nereagovala a volala dál. Stála u švédský bedny a otevřela jí. Takovou rychlostí z ní vyskočil Mike.
"Tady si" řekla.
Pomohla mu ven a ten rošťák jí plácl přes zadek a rychle utíkal.
"Bože tak malý ale tak drzí. On je snad i horší než vy!" zanadávala ale tak, že jsme jí slyšeli.
"Copak tvůj nápadník se ti nelíbí?" zeptal jsem se.
To už ale kolem mě procházela a se syknutím do mě strčila. Tomu jsme se s Alexem museli zasmát.
"Tak děti je čas jít na oběd" oznámila jim a oni se utíkali převlíct do šatny.
Když je před školkou všechny oblečený zkontrolovala, tak jsme vyšli do jídelny, kterou mají zarohem. Všichni se drželi za ruce a capali vedle sebe.
Na obědě se usadili na mini židličky za smini stolečky. Do polívky se jim moc nechtělo. Ale jakmile uviděli rozlobený obličej Sam rychle všechno snědli.
Ve školce jsme jim připravili spaní a všechny je uložili.
"Paní učitelka nám ale čte" řekla Karin.
"No dobře tak co si přečteme?" zeptala se Sam.
"Princeznu na hrášku" řekla Karin.
"Tak jo" Sam si vzala knížku a sedla si na zem. My s Alexem jsme si sedli na gauč co ležel na koberci.
"Takže bylo nebylo..." začalla číst Sam.
Jen jsem se na ní koukal a sledoval jak jí to znervozňovalo.
"Žila byla jedna princezna a ta se jmenovala Bělla..........."
Pohled Sam:
"A tak žili šťastně až do smrti." dočetla jsem.
Hodila jsem knížku do knihovny a mrkla se jestli všichni spí.
Nemýlila jsem se. Všichni spali. Dokonce usnuli i Patrick s Alexem. Bože ty si tu chrněj a já musím připravit sváču.
Zvedla jsem se a zamířila do kuchyňky.
Tam už bylo připravenejch 16 rohlíků. Z ledničky jsem vyndala máslo a sýr. Namazala jsem jim rohlíky a uvařila čaj. Ne že by mě to nebavilo ale radči bych byla ve škole než abych tu vyvářela.
Svačinu jsem jim dala ke stolu.
Bylo něco po čtvrt na tři, tak jsem je budila. Ale Alexe s Patrickem jsem nechala spát. Ty budou mít jiný probuzení.
Naštěstí se to obešlo bez potíží a zachvíli už všichni seděli u stolu a jedli. Já jsem zatím poschovávala válendy a peřiny na spaní.
Když jsem měla hotovo, tak jsem s k nim sedla.
"Běžte si umýt ručičky a půjdeme uklidit hračky s kterými jste si hráli" řekla jsem.
Všichni se nahrnuli do koupelny a hádali se kdo se umeje první. Tak tyhle problémy bych fakt chtěla mít.
"Jdeme uklízet" oznámila mi Karin.
Jen jsem přikývla a šla jim pomoc. Moc velkej bordel tu nebyl. Kdybych to měla srovnat s pokojem na koleji tohle byl přímo ráj. Proto ani netrvalo dlouho než jsme to uklidili.
"Kdy se vzbudí tamti?" zeptal se mě Paul.
"No měla bych pro vás návrch..." řekla jsem a všichni se ke mně nahrnuli.
"Co kdyby jste je vzbudili hodně hlasitě. Víte mají tvrdé spaní a mě se je asi nepovede vzbudit" řekla jsem s vážností v hlase.
Na to jen přikývli a pomalu se ke klukům blížili. Když už byli na dosah skočili na ně a začali křičet.
Bože nemohla jsem ani popadnout dech jak jsem se smála. Oba dva vystartovali a začali křičet. To už jsem se ale válela smíchy. Bože ty jejich výrazy.
"Co to kruci...?" křikl Alex.
"Budíček" zavolala jsem na ně.
"No jen počkej" křikl na mě Patrick.
V tu chvíli ale někdo zazvonil a já se rozeběhla ke dveřím. Přesně jak jsem čekala rodiče už přišli pro děti.
Konečně. Pomyslela jsem si a nahnala děti do šatny. Cestou jsem ještě stihla zaúkolovat kluky. Měly jste je vidět, když jsem jim oznamovala, že oni umejou talíře a hrníčky po svačině.
"Proč to zase máme dělat jako my?" zeptal se mě s nechutí Alex.
"No proč by asi. Vy jste si tu spali a já jim četla, dělala svačinu a pomáhala jim uklízet pokoj. Tak proč asi?!!!" oznámila jsem jim ironicky.
"Jenže umejvání je tvoje záležitost a ne naše" bránil se Patrick.
"Ale copak ty se toho bojíš? Neboj neutopíš se ve dřezu tady Alex tě bude jistit." sykla jsem na něj s úšklebkem.
"Mrcho" poznamenal Patrick.
"Imbecile"
"Čubko!"
"Namachrovanej egoisto!! Oba dva máte tak velký ego, že už ani nevidíte!!!" oznámila jsem jim svojí urážku a ještě jsem dodala.
"Jen tak mimochodem já už mám padla a mizim. Zamkněte a nezapomeňte na to nádobí hoši!" řekla jsem a pádila do chodby pro boty a svetr.
Ani jsem se neohlížela a vypadla jsem.
Pádila jsem si to na kolej. Samozdřejmě,že Di musela do klubu za těma slípkama.
"Drž mi palce du jim oznámit, že tu dva měsíce nebudu" řekla a při tý představě jak jim to říká se ušklíbla.
"Budou tě ještě prosit na kolenou abys tu zůstala" přitakala jsem.
"No to nevím. A co vůbec brácha? Jak si vedl s mrň ousema?" zeptala se s úsměvem.
"Ale coby ty dva si tam hráli schovku a já si pila kaffe, pak jsem četlla pohádku a oni si zdřímli a teď? No asi momentálně právě teď myjou nádobí" oznámila jsem se smíchem.
"Teda, že by byla z bráchy hospodyňka?" zeptala se se smíchem.
"No jo bacha aby ti až nebudeš doma o víkendu nevyluxoval pokoj" řekla jsem a obě jsme se váleli smíchy.
"Hele já musím ale zítra pokecáme. Teda mno jestli ten dnešek přežiju" řekla za se se smíchem.
"Neboj pokud se ti něco stane tak tě pomstím" ujistila jsem jí se smíchem.
"No dobře tak zatím" řekla a já se vydala na pokoj.
Snad mě kluci nějak zabaví. Protože po dlouhý době nevím co bych dělala. No nemýlila jsem se jen co jsem vpadla do pokoje. Začala jsem se šíleně smát. To co právě teď dělali bylo vážně k popukání.
(Díky za čtení a pls komentíky díky!!)
(Další kapitola: 6 – To já jsem vyhrála takže jaký ale!)
Komentáře
| RE: Z nenáviisti láska - 5.kapitola | sweek | 29. 08. 2011 - 12:33 |
| RE: Z nenáviisti láska - 5.kapitola | jancapovidky | 29. 08. 2011 - 12:38 |
| RE: Z nenáviisti láska - 5.kapitola | lenny | 22. 12. 2011 - 00:25 |