Z nenáviisti láska - 4.kapitola

Z nenávisti láska

Kapitola 4.: Školka? Nééééé!

 Dobrou" houkli oba.

"Brou" řekla jsem.

Jsem zvědavá jak budou ráno vyvádět. Pomyslela jsem si a klidně usnula. Dneska první den tu a stalo se toho tolik co se mi snad ani nestalo za měsíc. To jsou věci co?

Pohled Sam:

Ráno jsem vstala o chvíli dřív, abych si vybojovala koupelnu. Přece jen jsem na pokoji s klukama a těm to v kouelně trvá snad i dýl než mě.

V klidu jsem se osprchovala a umyla vlasy.

Vyčistila jsem si zuby a hodila na sebe olečení. Vzala jsem si upnutý džíny, a dvoudílné triko s černou a šedou barvou a černé boty na mírném podpadku.

Vlasy jsem si vyfoukala a vykulmovala. Obličej jsem si slabě namalovala a vešla jsem do pokoje.

Kluci se už probouzeli. A vypadalo to, že v dobrý náladě.

"Ta co ty cukrouši? Ještě spí?" zeptal se mě Luke.

"Nejspíš jo, takže já si du sednout do místnosti, uvařím si kaffe a počkám si až vylezou" upozornila jsem je s mírným usměvem.

"Dobře, tak mi se tam za tebou zachvíli stavíme" řekl se smíchem Zack a vešel do koupelny.

Chtěla jsem vyjím z pokoje ale Luke mě chytil za ruku.

"Hmm" zahučela jsem a podívala se na něj.

"Kdyby přišli sem, tak je pošlem za tebou jasný" řekl a přitom se usmíval.

"Jasný čekám na ně" řekla jsem a ještě dodala. " Hlavně mi ty slaďouše nesnězte. Já mám taky na něco chuť"

"Jo to se neboj" řekl a začal se smát.

Vyrazila jsem z pokoje rovnou do společenský místnosti a pak do kuchyně. Na to, že je brzo tu bylo dost lidí.

Zalezla jsem do kuchyně, a uvařila jsem si kaffe. Hezky to tam vonělo a pak jsem si taky všimla příčiny.

Před kuchyňskou linkou stál nějakej kluk a díval se na pudink.

"Páni to si dělal sám?" zeptala jsem se.

"Jasně ale je toho nějak moc" řekl a podíval se na mě.

"Počkej ty si Sam?" zeptal se udivveně.

"Jasně a ty si...?" opáčila jsem.

"Derek. Hele ten tvůj včerejší výstup v tělocvičně... Páni to bylo fakt super" řekl s chválou v hlase.

"Díky. Ale to nic nebylo" řekla jsem a najednou mě něco napadlo.

"Hele budeš ty zbylí pudinky potřebovat?" zeptala jsem se s nadějí.

"Ne proč?" zeptal se.

"No mohla bych si dva vzít?"

"Jasně pročby ne." řekl a podal mi dvě misky s čoko pudinkem.

"Díky moc" řekla jsem a na prst jsem si dala trochu pudinku.

"Hmm dobrej" řekla jsem.

"Sem rád" řekl a vzal si svůj.

Pobrala jsem kaffe a ty dva pudinky a vyrazila jsem do společný místnosti. Tam jsem si sedla na křeslo a pudinky si položila na stůl.

Jen tak pro zajímavost chci upozornil, že tyhle pudinky jsem si nevzala na jídlo.

Ale na něco mnohem víc zajímavějšího. Napila jsem se kaffe a začetla se do časopisu co ležel pod stolkem.

Koukala jsem se na nový boty, když mě někdo vyrušil. Á byla to jen Di a sedla si vedle mě na křeslo.

"Brý ráno" řekla.

"Brý. Ty jo viděla jsi ty nový boty? Tahle kolekce by vážně stáhla za hřích" řekla jsem a ukázala jí z časopisu tu stranu na který jsem se zastavila.

"Jasně to jo asi pudu brzo nakupovat" řekla.

"To teda"

Řeknu vám, že je i výhoda mít bohatýho otce. On si mě totiž uplácí penězma. Cpe jich do mě tolik, že už ani nevím, co s tím já mám dělat no a tak chodím nakupovat.

"To je tvoje?" zeptala se a ukázala na pudink.

"No Derek vařil a nabídl ochutnej. To víš čekám tady s nima na Alexe a tvýho brášku." řekla jsem s klidem.

"Ty jim to chceš dát? Takovouu pochoutku?" řekla, když ochutnala.

"No dám jim to, ala jiným způsobem.

"Aha to chápu" řekla.

"Copak děje se něco?" zeptala jsem se, protože vypadala dost nervozně.

"No ani ne. Jenom dneska přídou výsledky jedný soutěže" řekla.

To mě ale zažalo zajímat. Musí se asi tý soutěže účasnit, protože je na ní vidět, že jí to vážně deptá.

"No povídej co je to za soutěž?" zeptala jsem se zaujatím.

"No literální dílo. Kdybych se umístnila na prvním nebo druhým místě, tak bych jela na dva měsíce do redakce v Paříži" řekla s úsměvem.

"Páni tak to držím palce. Věřím, že jsi to udělala na první místo." povzbuzovala jsem jí.

"Jo no nevím, to samí řikala úča ale nejsem si tím zase tak jistá" řekla s obavou.

"Tak vidíš, máš to v kapse" řekla jsem.

"hmm"

"Musíš mě hned informovat" řekla jsem.

"Jo to určitě budu" souhlasila.

"O můj bože. Samantho Anabelo Raynová až se mi dostaneš pod ruku, tak tě vážně zaškrtím" zařval někdo.

Hned mi bylo jasný kdo to je a taky, že za chvíli bude tu. Rychle jsem popadla oba pudinky.

"Řekni mi, že jsi jim nic neudělala?" optala se se smíchem Di, to už ale křičela i Carolline.

"Bože můj moje vlasy. O můj bože to není možný. Já ... já ...... Bože ona snad není normální" vykoktala se.

To už ale všichni v místnosti i v kuchyni leželi smíchy. A to je ještě ani neviděli. Vyndala jsem si z kapsy mobil a pudinky si dala do jedný ruky.

"Jéžiš. Holka ty si fakt něco" poznamenala Di.

Na to jsem se jen usmála, protože jsem už slyšela jak někdo dupe a hned se za rohem objevil Alex a Patrick celý od šlehačky.

Tak tohle lidi dodělalo a smáli se na celý kolo. Samozdřejmě se i za rohem objevil Luke se Zackem.

Jakmile mě ty dva od šlehačky uviděli začali mě propichovat očima, a blížili se ke mně.

Jak to vypadá na focení není čas. Rychle jsem uklidila mobil a připravila si pudink, každý do jedný ruky.

"Jen poď sem ty mrcho" houkl na mě Patric.

Nejspíš jsem je překvapila, protože jsem fakt šla blíž. Stáli jak vyvoraní, a toho jsem taky využila a stoupla jsem si mezi ně. Objala jsem každýho kolem krku. Pod mím dotekem oba stuhli.

"Co to krucinál vyvádíš?" zeptal se Alex.

"Víte dost jsem přemíšlela, a přišla jsem na to, že vám něco chybí. Pak mi to ale došlo." řekla jsem a chrsla jim pudink na hlavu.

Uskočila jsem před ně a vytáhla mobil z kapsi. Rychle jsem si je vyblejskla.

"Teď jste teprve sladký!!!" řekla jsem aa popadla jsem Di za rameno.

Všichni a i Di dostala záchvat, smíchu a nemohla se ani hejbat.

"Bože já ti fakt něco udělám!!!" vystartoval na mě Patrick.

"Ále keci. Já mizííííím" řekla jsem a pádila s Di na snídani. Jen tak tak jsem utekla. Před jídelnou jsme se konečně zastavili a smáli se na celý kolo.

 Pohled Patricka:

Popadla ségru a vypadla ven.

"Bože jsem celej zasranej du se umejt a vymyslet pomstu deš taky?" zeptal jsem se Alexe.

"Jasně. Ale dem někam, abyjsme nemuseli poslouchat tu slepici. Bolí mě z ní hlava." řekl.

"Jo fajn tak dem do společný!" řekl jsem a vydali jsme se ke koupelnám, na konci chodby.

Umyli jsme se a na pokoji se oblíkli do normálních věcí.

"Hele. Co takhle bitka na snídani. Víš co tam je větčí výběr jídla" navrhl jsem.

"Jo to beru. Ale kámo, počítej s tím, že ona se jen tak nedá a brzo můžem zase s něčím počítat" řekl se smíchem Alex.

"Jo super. Začínal jsem se tu nudit, ale teď to vypadá, že o zábavu se tu postará ona." řekl jsem se smíchem.

"Věř mi, že se jí zachvíli budeš chtít zbavit" řekl a ušklíbl se.

"Snad" řekl jsem.

"A počkej až se dozví to očem jsme mluvili včera. Z toho se totálně složí" řekl s úšklebkem.

"No to nevím, má přece silnou osobnost ne?" namítl jsem.

"To jo ale že by až tak silnou? To teda vážně pochybuju." řekl a dál už jsme to nerozebírali.

S naším plánem jsme se přesunuli do jídelny, kde si v pohodě seděla s mojí sestrou u stolu a v klidu se něčemu smáli.

"Musíme, dostat její mobil" řekl jsem Alexovi.

"Jo to jo ale nedá nám ho jen tak snadno." namítl.

"Super co po ní hodíme první?" zeptal jsem se ho.

"Nevím, dáš přednost Dortíku s krémem nebo koláčku s polevou?" zeptal se jen tak na oko vážně.

"Beru dortík"

"Super já ten koláček" řekl s úšklebkem Alex.

Všiml jsem si, že kluci už seděli u našeho stolu a pečlivě nás sledovali. Napadlo mě, že za to můžou i oni a maj na tom v dnešním výstupu i oni podíl. Ale nejsem si tím zase tak jistej.

"Takže na tři hodíme jo?" ujisťoval jsem se.

"Jo fajn" řekla.

"Takže raz, dva" odpočítával. "....... tři!" křikl a hodili jsme to po ní.

Oba dva jsme se trefili do jednoho ramene.

Ta rána jí překvapila a tak vylítla. Začali jsme se tlemit a všichni s náma.

"No počkejte!!" řekla a popadla do každý ruky Věneček s krémem.

"To neuděláš" řekl jsem.

"Ale jo udělá!" namítl Alex.

"A kurva" vypadlo ze mě, když mi na triku přistál věneček.

"A to jsem se teď převlíkal." namítl Alex ale to už proti nám letěli další věci.

Ani jsem nezareagoval, co po nás hází, protože se to rychlostí o nás rozmázlo. Vážně dobře míří.

Jenže my jsme to jen tak nenechali a taky něco pobrali. Házeli jsme po ní co nám přišlo pod ruku. Jenže ta mrcha se umí i moc dobře vyhýbat. A tak asi polovina co šla na ní se jí vyhla. Přemýšlím o tom, že je na ní vážně něco dost zvlášního.

Nevím co ale zdá se mi zajímavá. Vážně mě tyhle myšlenky mučí. A to se je snažím stále vytřást z hlavy.

Po pár minutách nám tu naší bitku ale překazil Weber náš tělocvikář.

"Co se to tu děje?" zeptal se.

Když nás ale viděl, tak mu sukali koutky.

"Snad nejste na dámu zlý?" zeptal se nás, když knám přiskočila Sam.

"Jo to teda jsou" Udělala ty svý oči.

"Jenže to vypadá, že oni toho schytali víc než vy. Asi mi budete muset dát další lekci extra slečno Raynová?" řekl a přitom s e debilně ušklíbl.

Debil imbecilskej. Nevím proč ale tahle poznámka na Sam mě rozzuřila. Tohle jsou vážně divný pocity. Nechápu je. Mám takovej pocit, jako bych snad měl Sam hlídat a chránit. Kravina že jo?

"Takže váš trest je .... Mno jak tak přemýšlím, tak ve školce tady na škole vybadlo hlídání. No a tak zbytek týdne, by jste mohli zastoupit ne co vy na to?" chtěl jsem mu říct, ať už drží tu svojí nevymáchanou hubu, nebo mu jí rozbiju ale Sam mě předběhla.

"Ále pane profesore. To mi neuděláte. Co takhle jen zítra. Jeden den je až až ne?" udělala ty svý něžný oči až se mi z toho zatočila hlava. Vážně je tak sladká. Kruci už zase!!!

"No..... tak....no.... tak dobře teda jen zítra ale proběhne to bez potíží ano?" zeptal se jí omámeně. Vážně si s člověkem dělá co chce a to mě děsí.

"Jasně nebojte osobně na to dohlídnu" řekla a on see otočil a omámeným krokem odcházel.

"Ty jsi ale potvora!!" namítl Alex.

"Já vím." řekla a dala se na odchod.

Sedli jsme si ke stolu ke klukům a Zack hned zpustil.

"Bože je táááák úžasná" jo to je pomyslel jsem si.

"No to teda není je to pouhá mrcha" řekl jsem a zase mě bodlo v hrudi.

"Jo to teda. Viděli jste sami ten její výraz. Hochu brzo můžem čekat další pomstu" upozornl mě Alex.

"Jo už se psychycky připravuju" řekl jsem.

 Pohled Sam:

Na pokoji jsem se převlíkla. Tohle jsem od nich nečekala. Ale šli na to dobře.

Teď už musím jen vymyslett další pomstu.

Jenže vážně mě ještě nenapadá. Musí to být ale něco originálního aby z toho spadli na zadek.

Den jinak probíhal celkem v pohodě. Ve škole jsem se těm dvoum no třem i Carolline vyhýbala.

U oběda mi Di oznámila, že prej jí nakonec vzali. Umístila se na prvním místě. Byla nadšená a tak jsem byla s ní.

Jenže mi oznámila, že jede už tenhle pátek. Bože dyť to je už za tři dny.

Co tu bez ní budu dělat.

Zmínila se taky o nějakým klubu nebo co. Že prej v něm je a že bude mít asi nějaký problémy. No ani se nedivím, dyť vedoucí je Carolline. Když jsem se Di ptala co vlastně v tom klubu dělá tak mi jen řekla, že pořádaj večírky, plesy a různý zábavy a tam si Carolli zve různý lidi.

Bože to bych s ní nevydržela ani minutu.

No jo a po obědě jsem ještě přežila dvě hodiny Dějin a nadpřirozených jevách.

Z hodin jsme s Di rychle vypadli. Nehodlala jsem se s Těma maníkama jen vidět. Chvíli jsme se jen procházeli a bavili se o tom jejím odjezdu.

"Vážně nevím co tu budu bez tebe dělat." řekla jsem.

"Prosimtě budeš tu mít kluky a mýho bráchu. Ten už tě teď nenechá být jen tak" řekla zasmála se.

"Jo tak tomu věřim"

"A neboj napíšu. Se ani nenaděješ a budu tu zase zpátky." řekla s klidem v hlase.

"Jo už abys tu byla" řekla jsem.

Pak jsme šli na večeři. Proběhla v pohodě ale všimla jsem si, že po nás kouká náš učitek tělocviku. Vážně mě to začínalo deptat a tak jsem se radči rychle zdekovala.

Večer jsem se osprchovala a přemíšlela o tom jak ten zítřek vlastně proběhne. Normálně pujdu na snídani. Ať si dělaj co chtěj. Doufám, že aspoň ve školce budou děti hodný.

No nikdy nevíš. Přece jen ty bohatý jsou většinou rozmazlený.

Když přišli kluci, tak jsem se osprchovala a umyla si zase vlasy, protože po tom raním výstupu v jídelně jsem je měla špinavý. Pak se tam nahrnuli kluci a já si v klidu lehla a usnula.

 (Díky za čtení a pls komentíky díky)

 (Další kapitola: 5 – Tak malý a tak drzí!)